co jste vytvořili

1.Tamara Simoníková, učitelka ZŠ Májové namestie, Prešov

tamara simonikova, presov ZS„Do projektu som sa zapojila na základe prosby mojej priateľk. Keďže som učiteľka, mám značný vplyv na deti a myslím, že aj na rodičov. Najprv sme sa o projekte rozprávali s deťmi na hodinách etickej výchovy, kde je prosociálna výchova základom. Keďže pomáhame 5 rokov aj opusteným psíkom v útulkoch, pomáhať tým, ktorí to potrebujú pre nás nie je cudzie. Prečítali sme si informácie o projekte, o deťoch v Afrike, hľadali sme informácie v encyklopédiách, na internete a deti chceli okamžite pomáhať. Vyhotovili sme propagačný panel s fotkami a popisom pre všetkých návštevníkov školy. Je vo vestibule, takže si ho môžu prečítať všetci, ktorí vojdu do budovy školy. Sme škola so 700 žiakmi. Zatiaľ sa zapojilo 70 rodín. Pletú, či háčkujú učiteľky, mamičky, staré mamy i staršie žiačky. Mladšie deti pomáhajú robiť motýliky, merať, ukladať, atd.

Prinášá nám to pocit radosti, že môžeme aspoň takto pomôcť tým, ktorí to potrebujú. Decká sa dozvedeli ako ťažko žijú deti v Afrike, slovo súcit im nie je cudzie… naše stretnutia ich obohacujú tiež – rozprávame sa, deti sú otvorenejšie, taktiež rodičia, či kolegyne. Príjemne a užitočne trávime čas. V nemalej miere sa rozvíja u detí jemná motorika, slovná zásoba, veľmi ich baví počítanie a ukladanie štvorcov, meranie, čiže je v tom aj matematika i zemepis… Zlepšujú sa myslím aj medziľudské vztahy, pri stretnutiach vládne príjemná atmosféra. Niektoré deti nám čítajú, spievaju, varíme si čaj a kávičku. Stretnutia nás navzájom obohacujú o pekné chvíle a pocit, že môžeme pomôcť.“

2. Gábina Pilařová za Otevřený klub mládeže a klientky z klubu důchodců Štětí:

„Při pletení čtverců se mi podařilo propojit svůj soukromý – volný čas s časem „profesionálním“. Pracuji jako sociální pracovnice s kumulovanou funkcí koordinátorky pečovatelské služby. V rámci své profese organizuji různé aktivity pro seniory, o které pečujeme. Je mezi nimi několik velmi aktivních babiček, které se s chutí zapojí do každé „špatnosti“ :-). Všichni ale víme, jak na tom dnešní senioři často jsou po finanční stránce. U pletení čtverců se mi líbilo spojení určité rehabilitace pro seniorky (jak fyzické, tak psychické) s tím, že se jedná o podpoření dobré věci. Každá z pletařek má doma hromadu zbytků nebo nenošených svetrů apod., tyto zbytky se díky akci upotřebí, babičky zaplní volný čas, budou procvičovat jemnou motoriku a ještě budou mít dobrý pocit. A největší plus na tom je, že je to nebude v podstatě nic stát. Ve svém volném čase jsem založila občanské sdružení, které mimo jiné provozuje místní knihovnu. Velmi mne překvapilo, že hned první týden po zveřejnění sběrného místa mi už přinesla jedna maminka napletené čtverce a oceňovala, že i malé obce se do akce zapojily. Není to naše první akce, kdy podporujeme děti z jiného kontinentu. Určitě tím přinášíme dobrý vzor dětem, pro které se snad jednou stane prosociální chování běžnou součástí jejich života. Během 6 týdnů jsme upletli na 500 čtverců. Do budoucna máme velké plány, v naší obci se pořádá každoročně poslední týden v červnu hudební festival, nyní jednám s obcí o tom, zda do hudebního festivalu nechtěli přidat háčkařsko-pletařský maraton, celý den bychom pletli a háčkovali čtverce, v dobrovolné sbírce bychom třeba vybrali na poštovné. Uvidíme, jak se k tomu obec postaví, ale i jen tato myšlenka mne nabíjí dobrou energií a přináší optimismus a pozitivní myšlení.“

 3. Sbor dobrovolných hasičů – Bězděčín, starostka sboru paní Milada Vlčková:

Uplet_ctverec_(12)„Náš sbor má 31 členů a z toho je 15 žen a dívek. Protože hasiči mají především pomáhat, snaží se i náš sbor podporovat různé charitativní akce. V minulosti jsme např. organizovali sběr víček z PET lahví nebo pro jihlavskou porodnici pletly čepičky a bačkůrky pro nedonošená miminka. Akci Upleť čtverec jsem vnímala jako dobrou příležitost vtáhnout do akce i mladé dívky, které zatím plést ani háčkovat neuměly. Od začátku na nich však bylo vidět odhodlání. My starší jsme jim vše trpělivě vysvětlily a ukázaly. Výsledkem každé z nich je už několik vlastnoručně udělaných, krásných a hřejivých čtverců. Z tohoto mám snad největší radost. Do pletení a háčkování se následně zapojily i občanky Bezděčína, maminky, babičky i kolegyně z práce. Mezi pletařkami je také paní, které bude za několik týdnů již 75 let. Stejně jako několik dalších i ona napletla čtverce na celou deku. Po necelých šesti týdnech máme 184 čtverců. Jednoznačně jsme se rozhodly, že budeme v pletení pokračovat. Podařilo se nám také získat nové pletařky, které se o akci dozvěděly později a chtějí se k nám přidat. Doufám, že nezůstaneme jediným hasičským sborem, který se k této záslužné akci připojí.“

4. Jitka Svrčková – vychovatelka ve školní družině Sezemice:

„O charitativní akci „ Upleť čtverec “ jsem se dozvěděla prostřednictvím Facebooku a okamžitě mne tento projekt oslovil. Protože jsem před osmi lety navštívila východní Afriku, sama jsem viděla, v jakých chudobných podmínkách lidé žijí. A to převážně na vesnici, kde děti byly vděčné za maličký dárek nebo sladkost. Proto jsem chtěla i já pomoci. 10509673_10205386115185271_2662538572257141156_n

Jako vychovatelka ve ŠD pracuji s dětmi a zároveň vedu kroužek „Dívčí klub“ zaměřený na ruční práce. S podporou vedení školy a s pomocí mé kolegyně jsme ve ŠD vytvořily sběrné místo. Prostřednictvím letáků, které jsme rozdaly dětem, a článku v místních novinách, se o akci dozvědělo mnoho maminek, babiček a prababiček. Ty se hned s chutí pustily do pletení a háčkování čtverců. Nejenže se doma zbavily zbytků vlny, ale hlavně je těšilo to, že i ony mohou pomoci. Také se zajímaly, jestli mohou pokračovat v pletení čtverců po ukončení sbírky, nebo zda se chystá podobný projekt. S dětmi jsme si vyprávěli o těžkém životě afrických sirotků. Příběhy těchto dětí jim nebyly lhostejné a také se chtěly zapojit do pomoci. Pár dětí se naučilo řetízek a některé si troufly na celý čtverec. Překvapením byl Filip z druhé třídy, který jako jediný z chlapců vzal háček do ruky a čtverec uháčkoval.

 5. Obyvatelky pečovatelského domu v Pečkách, paní ředitelka Šetková:

„Od poloviny února do poloviny března se pletením intenzivně zabývaly naše klientky, sestřičky i pečovatelky. Přestože mnohé z našich babiček jsou nemocné nebo mají velké zdravotní omezení, s radostí se do pletení pustily a v rekordně krátkém čase „zpracovaly“ 3kg vlny na: 66 čtverců, 16 párů návleků na ruce, 3x malé rukavičky, 4 šály, 2 čelenky, 11 čepic, 1 bačkůrky, 5 svetříků a 6 kompletů svetr + čepička. Přízi – heboučkou a krásně barevnou zakoupila ze svých peněz paní Helenka Smrkovská, která se s babičkami „skamarádila“ a 20.3.2015 také hotové výrobky osobně převzala.“

10427323_10203706019833512_3698356845737760850_n

6. Veronika Pravdová, Domov pro seniory U Bažantnice v Heřmanově Městci:

„O pletení čtverců jsem se dozvěděla koncem ledna 2015 náhodou na internetu a pověděla o něm kolegyním v práci. Nápad pomoci osiřelým a nemocným dětem v Africe se nám všem zalíbil. Postupně se k našemu oddělení připojili zaměstnanci i klienti z celého Domova. Spousta našich klientek dříve pletla či háčkovala. Nyní je to pro ně ideální způsob krácení si dlouhé chvíle, trénují tím ohebnost svých prstů a tvoření jim dává příležitost zapojit se do něčeho užitečného. Díky projektu Upleť čtverec se k tomuto dávnému koníčku mohly vrátit a své umění zúročit. Některé klientky upletly či uháčkovaly jeden čtverec, jiné jich udělaly více a stále s nimi pokračují. Ty, které pro své zdravotní omezení již neudrží jehlice či háček v ruce, sedávají s námi sestřičkami a pečovatelkami, dívají se, radí, povídají. Jsou to pro ně i pro nás velice pěkná odpoledne a dávají nám příležitost lépe se poznat a sblížit se. Za necelé dva měsíce jsme zhotovily přes 500 čtverců. A ještě mnoho dalších uděláme! Díky nim cítíme, že máme možnost být užiteční a pomoci tam, kde je potřeba. Ráda bych poděkovala všem kolegyním a klientkám, které nám ve čtvercování pomáhají a také našemu vedení, které se nabídlo, že odeslání čtverců do Afriky zajistí a zasponzoruje.“

Taky jsme si mezi sebou udělaly na FB skupině takovou malou anketu. Zde jsou některé z odpovědí:
  • Zdenka Andrlová: Dělat dobré skutky mě naplňuje a vidím v tom smysl svého života.
  • Paní Plzáková za dámy ze Senior klubu v Uhlířských Janovicích: „Akci podporujeme, protože nám přijde velmi smysluplná. Poznaly jsme, že existuje spousta lidí, kteří nejsou lhostejní a jsou ochotni pomoci potřebným. Určitě budeme pokračovat, dokud bude o deky zájem. I když se zdá, že je čtverců hodně, tak víme, že nemohou stačit.“
  • Svatava Keltnerová: „Ráda pletu a pomáhám a tenhle projekt byl pro mne výzva. Chtěla jsme udělat čtverce na jednu deku, ale už teď vidím, že můj cíl jsem hodně překročila a ještě nekončím. Našla jsme zde a báječné lidi, nová kamarádství, a dokonce jsem se našla se spolužačkou, se kterou jsme před víc než 25 spolu bydlely na koleji. To, že jsem se zapojila, mi přináší hřejivý pocit, že můžu někomu pomoci. A dělám to s láskou.“
  • Ivana Božáková: „Dělala jsem 20 roků v jeslích, s dětmi jezdila na tábory a vychovala svoje 4 děti. Tak vím, co rozzářené dětské oči znamenají. Mám radost z každého dětského úsměvu a obejmutí. Děti v Africe asi toto neznají. Teď jsem už babička v důchodu a starám se o těžce nemocného muže. Když nemůže v noci spát, jsem s ním vzhůru a u toho právě pletu. Jsem ráda, že mohu přispět do akce, která něco přinese potřebným.“
  • Alena Kovaříková: „Těší mě, že někomu pomůžu svou prací, kterou navíc dělám moc ráda.“
  • Barbora Pospíšilová: „Nemůžu si dovolit dávat spoustu peněz na charitativní projekty, ale čtverce jsou pro mě zvládnutelné jak finančně, tak časově.“
  • Herta Prenerová: „Pomáhám, protože mám srdce a ne kus chladného balvanu.“
  • Helena Polášková: „Netušila jsem, jak osvobozující může být párat léta rozpletený svetr, ze kterého se časem stala přítěž, která akorát zabírá místo… Když víte, že upletené hračky a čepice udělají radost malým potřebným dětem…vaše radost je pak stonásobná.“
  • Marcela Kedroňová: „Je dobrý pocit pomoci někomu, kdo to potřebuje. To je to nejmenší, když mám zbytky vlny a stejně večer nevydržím jen tak civět na obrazovku. A takhle motání bude aspoň užitečné a pomůže.“
  • Božena Křivdová: „Mám radost, že dělám prospěšnou věc, hlavně pro dětičky, které to potřebují. Taky si vyčistím hlavu. Na svetry si netroufám, protože mám bolavou páteř. No a navíc mě to čtvercování baví.“
  • Veronika Tillová-Šínová: „Ráda bych přispěla svou zálibou na dobrou věc. Peníze navíc nemám a rozčilují mě výběrčí tzv. příspěvků na postižené, protože je mi zcela jasné kam ty penízy jdou – k postiženým rozhodně ne, a když náhodou jo, tak fakt minimum. Toto je účelná materiální pomoc dětem a jak se jedná o děti, tak pomáhám ráda.“
  • Mirka Malohlavová: „Prvořadé pro mě bylo to, že pomůžu aspoň 1 ditěti!!!! Další bylo, že se mi tu povalovaly vlny, které jsem nedokázala uplatnit. A teď mě to baví s vědomím, že deky budou mít 3 děti a pracuji na čtvrté! Těší mě, že můžu poslat i jiné věci, které udělají radost.“
  • Markéta Holasová: „Líbí se mi, že takovou maličkostí můžu někomu tak moc pomoci.“
  • Eva Hubatová : „Pomáhám, protože pomoc druhým a potřebným má smysl . A protože věřím, že se to dostane do těch správných rukou.“
  • Monika Machková: „Nemám ráda sbírky, o kterých se člověk nedozví, kde skončí…tohle mi přijde takové přímé a „neošulitelné“.“
  • Zuzana Karasová: „Protože tak je to správné. A na téhle akci je kouzelné to, že pomáhám dětem, ale i sobě. Háčkování mi nikdy nešlo, ale tohle byla silná motivace se do toho znovu pustit.“
  • Jarmila Němcová: „Jsem moc ráda, že mohu spojit „příjemné s užitečným“. Pro mne je to úžasný relax a v duchu si stále vybavuji jedno z velkého množství krásných dětiček, které třeba i moje deka zahřeje. A mě to „hřeje“ už teď. Zatím mám hotové čtverce na jednu a půl deky a pokud mi materiál vystačí, budu ráda pokračovat. Ze svého důchodu na nové příze nemám, ale jsem ráda, že z mojí dřívější vášně pro pletení a háčkování něco zbylo, a že to teď můžu smysluplně využít.“
  • Agáta Lupusinká: „Mě fascinuje ta sounáležitost, v podstatě celosvětová. Těší mě, že lidem neokorala srdce.“
  • Jiřina Pavlíková: „Rozhodly smutné oči jednoho černošského dítka na fotce. Později jsem musela uznat, že mi tenhle způsob pomoci připadá daleko lepší a lépe vymyšlený, než zasílat peníze, protože to se dá lehce zneužít.“
  • Darina Nováková: „Ve světě je tolik zla a nenávisti a tato pomoc je smysluplná. A pak, ten pocit úžasem rozzářených dětských očí za to přece stojí, no ne?
  • Lenka Šrýbnarová: „Fascinuje mě krása tohoto projektu. Každá z nás zaplétá do svého čtverečku kousek své lásky, soucitu, snahy pomoci dětem-tam kdesi daleko… Je to hřejivý pocit – vidět, kolik laskavých duší po světě stále chodí.“
  • Alena Hájková: „Stěžujeme si, že se tady v ČR máme špatně. Ale pořád jsme na tom o 100000% lépe než právě v Africe. Takže i když je zde pomoc třeba i nedostatečná, tak je pořád nějaká. Ale tam bez pomoci z „venku“ jsou úplně ztraceni. Pomůžu, mam báječný pocit a ještě zpracuju zbytky vlny, která by mi už k ničemu nebyla … samá pozitiva.
  • Lenka Břinčilová: „Nedovedu si představit, že bych neměla pro své děti to nejzákladnější. Třeba je zabalit do teplé deky nebo jim dát najíst. Vím že těmhle dětem v Africe chybí mnohem víc. Tak alespoň takhle pomohu.“
  • Veronika Valášková: „Relax při háčkování a navíc pomoc druhým. Dvojí radost…“
  • Jana Juračková: „ Vždycky jsem chtěla nějak pomoct sirotkům v Africe, bohužel finance na posílání příspěvků nemám, na to abych koupila nějaký dárek (typu příspěvek na studnu a pod.) taky ne. Ale umím plést, háčkovat a mám doma velikou krabici zbytků z klubíček. Tak to aspoň spojím a splním si sen, že pomáhám potřebným v Africe.
  • Petra Kydlíčková: „Nikdy jsem si nemyslela, že na FB najdu možnost pomoci druhým. Jak jsem si na konci ledna přečetla článek o Knit A Square, věděla jsem, že musím pomoct. I kdyby jen jedním čtvercem. Nás všechny tady to chytlo za srdíčko. Díky, že můžu – můžeme pomoci!“
  • Eva Houštěková: „Hned jak jsem si to přečetla, tak jsem šla do svého „pletení“ a okamžitě jsem začala. Zbytků mám spoustu a elánu a nadšení pro takovéto akce také. Dělá mi to velikou radost pomoci těm nevinným dětem. Aspoň trochu…“
  • Vladimíra Kaločová: „Uvědomila jsem si, že čtverce jsou pro mě ideální variantou – jednoduché a člověk dojde poměrně rychle k výslednému produktu. Potkala jsem zde pozitivní lidi, kteří, ačkoliv cizí, se navzájem podporují, chválí, domlouvají. Cítím z toho radost a nabíjí mě to pozitivní energií.“

2 Komentářů

  1. Sylvie Palasová

    Dobrý den, mám doma čtyři čtverce, kam je můžu poslat? Na adresu, co ji tu máte v kontaktech nebo je někdo, kdo to koordinuje přímo? Jsem z Brna.

Komentáře jsou vypnuty.